Čas zabíjení
Už žádného světla není,
pozvedáš zrak k nebesům.
Začíná čas zabíjení.
Síla ti prostupuje celým tělem,
smůla pro ty, kdož tvým nepřítelem.
Jejich život se blíží ke konci,
neušetřeni ani jejich potomci.
Vlk
Prokletí či požehnání,
ladné tělo, hebká srst.
Prokletí či požehnání,
ostrý tesák, pevný skus.
Prokletí či požehnání,
vlčí dráp a bystrý sluch.
prokletí či požehnání,
můj život za tvou smrt...
Zrodil se anděl černý jak hřích,...
Zrodil se anděl černý jak hřích, květy zla černého ráje...
Zrodil se anděl černý jak hřích, bezbožných obětí soud...
Obloha zčernala jako smrt a země se zbarvila krví.
Peklo se zachvělo předtuchou temnou.
Má víra se zlomila jak lidský osud,
můj anděl byl sesazen v prach, kde černá krev
zkropila kůži bílé dlaně.
Jsme čím jsme...
Chtě, nechtě plníme své temné poslání
navěky ponesem dál tu vlčí píseň.
Nelze nás zastavit ve vraždícím konání,
když nás nezastaví ani vlastní tíseň.
Každý z nás kdysi ucítil bolest,
teď jsme půl vlky, půlka člověka.
Občas je obydlí potravy předzvěst,
občas se lidí každý načeká.
Každý z nás vede boje o přežití,
každému v očích září jiskřička,
když cítí oběti, které rád chytí,
běží už jenom za vůní masíčka.
Začátek
Za časů dávno minulých, kdy lidmi jsme byli,
život se zdál jiný, pokorně jsme ho žili.
Ať už jsme byli, rolník, či kníže,
je jisté, že jsme se vyhoupli výže.
Za noci temné, kdy měsíc svítil
osud nás zavrhl a svíci vznítil.
Ve tmě jsme zahlédli zářivé oči
a stiskem čelistí lidský život končí.
Každému hymnou je vlčí vytí,
po noci domů vracíme se sytí.
Jsme dětmi noci, co klan si založili
a s upíry těžko s láskou naložili.
S nimi nikdy nebudem v příměří.
Chutná nám maso, co v krámě neleží.
Duše je spálená, ano je to tak
Naše je srdce, co má Vlkodlak.